„Každé krásné roční období musí jednou skončit, aby mohlo vzniknout nové úchvatné“

Světlo mezi mračny

Vítám všechny magické duše. Myšlenkové pochody nejsou zrovna moje parketa, ale mám pocit, že bych se s vám rád o něco podělil.

Každý vnímáme svět jinak. Někdo černobíle, někdo barevně a někdo na něj nahlíží tak, až je to těžké nějak pojmenovat. Je neuvěřitelné, jak dokáže pár slov říct o člověku tolik, ale pokud jste jako já, lehce se takto s někým můžete dostat do křížku.

U sebe si na to musím dávat, obzvlášť, pozor. Pozoruji svět, hledám to, co ostatní nevidí. Radost vidím i dokonce ve špatném počasí. O tom, co je krásné na dešti či větru, bych mohl psát až donekonečna, ale abych vybral jen to nejhlavnější, je to prostě krása přirozenosti a možností (že si konečně mohu vzít ten bledě modrý kabát, který mi už tak dlouho visí v šatníku)

I to, když něco pokazíte, je vlastně také úspěch. Teď neříkám, abyste všechno bezdůvodně kazili, ale berte to jako, že jste se naučili novou věc. Nikdy nejsme dokonalý a stále se učíme, aniž bychom o tom věděli. Buďme sebekritičtí, to ano, ovšem neberme vše na sebe a buďme sami sebou.

Já jsem například člověk s OCD (Obsesivně kompulzivní poruchou), což znamená, že okamžitě vidím jen to špatné v situaci, kdy se něco podělá. Mám až přehnaný strach z toho, co by se mohlo stát, ale pokaždé si řeknu, že se to prostě mělo stát, ať už byl důvod jakýkoliv.

Máme schopnost růst, vyvíjet se a žít tak, abychom se cítili dobře. I když to vypadá, že nás už nic příjemného nečeká, pokaždé se najde nějaká skulinka, která nám dá důvod být šťastní, stejně jako vysvitne mezi mraky.

Dobrá, tohle by bylo všechno, co mou pomatenou hlavičku pro dnešní článek napadlo. Pokud by zde bylo něco, čemu byste nerozuměli, či byste chtěli začít diskuzi, napište mi dolů do komentářů. Doufám, že se vám článek líbil, děkuji za přečtení a příště na další příspěvku 🙂



Komentáře